(KOROVÝ DOMEK V PARKU VÝMARSKÉM.)

Byť plnilo se snů a vidin zjevem,

byť jímalo i hloubi všehomíra,

vždy velké srdce žízní činů zmírá

a nenasytí se svým vlastním zpěvem.

Nechť zápas to byl s rykem svým a řevem

a s krví, kterou pila země syrá,

či práce prosté obyčejná míra

se skrovnou radostí a mnohým hněvem:

hlad srdce neukrotitelný, dravý,

jejž vavřín neukojí, neuzdraví,

hnal ruce, které věčné básně psaly,

že za svobodu také bojovaly,

že nezdráhaly chopiti se vlády,

ba zakládaly zahrady a sady.