Koruna sv.Václava.

Koruno svatá, skvoste nejdražší,

jejž v sobě chová schudlá Čechů zem,

proč chtí tě rváti nám u sporu zlém –

proč jmeno tvé je vždy tak postraší?

Ty’s jasné čelo Karla zdobila,

jenž národ svůj tak vřele miloval,

jenž srdcem mu, ne žezlem kraloval,

a chtěl, by celá zem to cítila.

Ty’s na hrobce svatého Václava

spočívala, jak svatý rozkaz zněl;

tě český král jen odtud vzíti směl;

nebť’s byla našich králův oslava.

Proč by’s, anť sobě posvětil tě lid,

posvátnou korunou neměla slout,

a takto čelo jasné obejmout

Toho, jenž znovu chce tě posvětit?

Jen mrzká zášť a závist šklebivá

můž záři tvou chtít skalit pochybou,

a zhrdati tou lidu oblibou,

jenž rád dědictví otců světívá.

Vždyť svatá je ta naše půda též,

prosáklá krví dědů šlechetných;

svaté ty hrobky v chrámech velebných,

svatý ten hrad i každá jeho věž.

Vždyť svatými jsou nám i řeč i mrav,

jež od matek jsme s mlékem ssáli již;

vždyť svatý nám je kalich ten i kříž,

jenž kdysi čněl nad Taboritů dav.

Co naše jest, to směle svěťme jen,

byť závist zlá zuřila napořád!

Nám svatý buď i Karlotýnský hrad;

jeť korunou tou svatou posvěcen.