KOS.

Nad hnízdem v listech malin skrytém

ve světlém koutě doubravy

vždy písní rozechvělou citem

svit rána první pozdraví.

Jak tony flétny doubravinou

zní jeho píseň veselá

a melodií stále jinou

a jak by konce neměla!

Pro taje hvozdu, lesů divy,

pro smutek zim i jara vděk

on vždy a všude lyrik snivý

má hravých písní dostatek.

Od rána k večeru je skládá

vždy z nových veršů, nových slok

a neví, co je s druhy váda

o původnost, či formy krok.

On zpívá sobě, družce svojí

a tomu, kdo chce poslouchat,

co má, tím rád se upokojí

a s večerem jde klidně spat.

On nestydí se za své zvyky,

vždy vesel nese žití los

a nestará se o kritiky,

dost maje na tom, že je kos!