Kosatec.

Šel jsem na pouť do Hronova

matička mi řekla znova:

„Jen si pozor dej!

Až tam půjdeš přes tu loučku,

sáhni jenom po kloboučku,

ale nekoukej.“

Z háječku jsem v luka zahnul,

klobouček na oči stáhnul,

však jsem viděl přec:

u potoka, u rozcestí,

viděl jsem na louce kvésti

modrý kosatec.

Ba, že nebyl na potočí

kosatec, – to modré oči,

a já se jich ptal:

„Smím-li já vás utrhnouti?“

Řekly: „Tak!“ – A tak jsme k pouti

šli už spolu dál!