Kosciuszko.

Vzdálen domova drahého

Kosciuszko mešká –

Na něm osudu polského

Leží ruka těžká.

Kdoby mohl odporovat

Osudu hroznému,

Když vítězství vybojovat

Nelze meči tvému? –

Zdálo se, že Bůh tě stvořil

Ke spasení vlasti:

Abys její jarmo sbořil

A ji zbudil k slasti!

Zdálo se, že Polska míti

Bude Washingtona – –

Avšak nemělo to býti:

Posud slouží ona!

Tak – co zatím Americe

Jasné slunce svítí: –

Druhá světa polovice

Musí tmavá býti! – –