Košíček.

Dobrou noc mu dávala –

On se na ni mračil:

Za ruku ho vzýt chtěla –

On ji od se strčil.

„Co pak na mne se mračíš,

Co jsem ti uďála?

Snad že včera u dveří

S Honzýčkem jsem stála?“

„„Stůj sy pro mne neb nestůj,

Jsem tvé lásky prázen,

Kdybych tě víc miloval,

Bylbych v skutku blázen!

Ale to sy, panenko!

Hleď pamatovati:

Děvče, které dva chce mít,

Věru, oba ztratí!““