KOSMICKÁ

Nemohu nemysliti na hvězdnaté nebe,

v němž zlatým jíním sněží boží dech.

Ať hoří sláva hvězd, ať hvězdná propast zebe,

zahrado duše mé, pij mléčné dráhy žeh.

Světlo hvězd nehřeje. V své zlaté lázni

amalgamuje slova v znící kov.

Když píseň kosmická zaznívá, tu zazní

v hřímání hvězd i šepot lidských slov.

Je víc než plavá růže jitřenky poupě zlaté?

Víc nežli Aldebaran čekanky modrý květ?

Temnými stuhami noci jsou světy i květiny spjaté.

Necítíš z mrazivých hlubin lipovou vůni lét?

Květ vadnoucí omamně voní, svist hvězdy padající

syčí jak ocel v ledové koupeli.

Nemůže růže tmám věčnosti nic říci,

dokud se v hvězdu krvavou nevtělí.