Kosmický pohřeb.

Den žlutý nad městem byl zdušen kouřů tíhou

a vražd svých záměr šerem upřádal,

lez' po střechách, lez' ulic tmou, vod rýhou,

lez' zákeřně, zář žlutou po zdích tkal...

Den žlutý nad městem... A Slunce zoufalo si,

že bezmocně tak zápasilo s ním.

Jím Život! po chvílích vykřiknul kdosi,

zadrhlým, marným vzlykem posledním...

Pak Slunce, zakousnuté v děsném jícnu

den žlutý nad Městem vyzdvihnul z par.

A v noci několik hořelo svícnů

hvězd netečných u obrovských těch mar.