Kosmopolita.

Kdo as je ten kosmopolita?

Ten, kdo světem kozmopolítá!

Kozmo a ne koňmo jezdí světem

všude zrak svůj novým baví květem,

jemuž hudba stejně padá v uši,

ať si Turek, Číňan, v buben buší;

stejně dotýkají se ho zpěvy,

tatarské-li jsou neb české, neví.

Nezná otce, nectí dobrou matku,

nevšímá si nejvzácnějších statků:

bohoslužby neváží si spásné,

blaha národ, ač jest to tak jasné.

Národ slavit, na něj kydat hanu,

jednostejno bývá světobčanu;

národu ať radost, sláva kyne,

anebo ať bídně strádá, hyne,

světobčana tak se málo týká,

jak když moucha sedne na roh býka;

on jen takou zemi velebí,

kde mu kojiti lze potřeby;

kde se v milých kruzích libě baví,

kde jej lidé mělcí ctí a slaví;

jen když nemá žízně ani hladu,

a mu nikdo nevytýká vadu;

on se nikde ničím nedá mást,

kde mu dobře, tam jest jeho vlast.

Jako mlsná koza světem rejdí,

kde jsou lístky chutné, tam jen šmejdí,

chvatně běhá ode stromku k stromku,

kousá větve, dělá mnoho zlomků.

Nastojte, a taký nihilista

národu prý také blaho chystá!

Národ jest mu nahodilým spolkem,

jako psa a kozla, koně s volkem,

páva s krocanem a s kachnou, husou,

s pestrým kohoutem a slípkou kusou.

Vari, světobčane, s touto bledou

učeností Tvou a mělkou vědou!

Slyšte, nekřesťanští mudrcové,

povězte nám myšlénky své nové,

skutky pravdivé a dobré, krásné,

jichžto v sobě nemá Písmo jasné,

a ta naše svatá Církev silná

vlivem Boha Ducha neomylná?

Buďte moudří, pokorni a skromni,

každý vážně na svou křehkost pomni!

Kristus spasil lidstvo, všechen svět,

kdo dnes bloudí, vrať se k Němu zpět.

Bude, to je nepochybná věc,

„jeden pastýř, jeden ovčinec“.

Člověk, národ, záchranou je jist,

v Církvi není zlochu za kořist;

nejsa v Církvi, rychle do ní vstup,

mimo Církev zloch má snadný lup;

v Církvi Své Bůh dává národu

pravdu, světlo, pravou svobodu.