KOSODŘEVINA

Na nejvyšších místech života roste,

lomcovaná větry,

srážena lijavci,

pohřbívaná ledy a sněhy,

stále ubíjená, stále se vzpínající –

živoří, ale roste přece.

Zbloudilý průkopník na ohrožené posici,

hlídka života na ztracené vartě.

Křečovitě drží se skalnaté půdy,

zápasí o každou krůpěj životní mízy.

Jak krásně je stromům

tam v údolí v panských parcích:

Slunce je líbá, deště je hladí,

zahradníci je pěstí a šlechtí,

mrví a zalévají.

Ty mohou rozložit mohutně údy,

rozkvétat zlatem, voněti medem,

bohatě rodit!

Má píseň roste na bouřných místech,

rdousená starostmi, dušená hořem;

jen úkradkem vyšlehá,

zkřivená, sražená, nedohyčkaná,

drsná – ale pravá.

Kdo má oči k vidění

i v ní uvidí záblesk síly a krásy.