KOSTELÍK V CHUCHLI.

Za chuchelským kostelíčkem

lesík maličký,

v tom lesíku visí obraz

Panny Rodičky,

a za ním pár kroků dolů

seděli jsme tehdy spolu,

když jsi prvně v očích měla

slzí hvězdičky.

Slzičky jsem něžně vypil,

hořkou měly chuť

a dál šeptal v touze lásky:

Milá, mojí buď –

vždyť je krásné blízko boha

milovati neznaboha

a opřít se v božské víře

o pozemskou hruď...

Na západě zacházelo

slunce do dáli,

když mne tvoje bílé ruce

vroucně objaly

a ty jsi se něžná, malá,

neznabohu odevzdala

a drozdi nám nad hlavami

krásně zpívali.

Za chuchelským kostelíkem

lesík stojí dál,

který viděl tvoje slzy

a jen se jim smál

a ten obraz Matky Panny

hlídá teď na všecky strany,

aby víckrát nevěřící

v ráj se nedostal.