KOSTI ŽIŽKOVY.

Kdos byl ty, poctivý a věrný Čechu,

ctiteli zbožný dávné minulosti?

Kněz Páně snad dle srdce Lutherova

s Husity vřelou krví ve svých žilách

a tak jsi proved, zač ti dlouhé věky

dost žehnat nemohou... Zlé přišly časy,

král Friedrich ondy bědně ztratil pole,

a císařský hněv na Čechy pad těžce.

Na staroměstském rynku sťaté hlavy

velmožů kdysi, pánů nejpřednějších,

teď trčí bídně na Mostecké věži

potravou jsouce havranům a vranám.

A Šultýsova ze sousední Hory

poslána domů, naražena na hák

nad branou městskou, zírá do ulice,

jíž chodil kdysi jako primas ctěný.

Jednušky římské, když ty hlavy padly,

své hlavy zdvihly, drze posílají

zlovolné jazyky své na procházku,

že jinak jest a jinak ještě bude,

až spleněn bude plevel české země...

To vše jsi slýchal poctivý ty Čechu,

a ještě více: ani mrtvým nemá

být přáno klidu... V Kutné Hoře vedl

pan mincmistr si ondy jako ďábel:

prý arcivrah ten Žižka, rebel, lupič,

s pokojem nesmí zůstat ve svém hrobě,

prý, mordijé, sám zajede si v Čáslav

a dá té šelmě, což jí právem patří...

To slyšel jsi... Vzals oddaných pár bratří

a mluvili jste tiše, vážně, dlouho.

A v noci šli jste v chrám, hrob otevřeli

a našli kosti otce, želeného

tak tesklivě a často v těch zlých časech.

A poklekli jste – co svic plápol blýskal

se v slzách vašich – řadou políbili

kost čela toho, složili vše potom,

kde dravé jednušky jich nevyslídí,

a místo označili – – duše drahé,

zda věřily jste, věk že přijde jiný

a poklekne k těm kostem v zbožné úctě?

Už svítalo, když domů jste se brali.

A hodiny ty jedinými byly,

jež nazvali jste štěstím v proudech hoře...

Čas zlý byl, přisel horší, přines chvíli,

kdy, žebráci a psanci, opouštěli

jste město, kraj i zemi svoji rodnou

a v dálku šli, svým duším hledajíce

mír, klid a volnost, jež vám doma brány.

A když jste naposledy ohledli se

a věž viděli, v jejímž stínu skryty

jsou kosti Jeho, útěchou vám jistě

byl klid jich svatý, který neporuší

katanů ruka, jež vás v dáli žene.

A šli jste, šli... Ó lidé bezejmenní

a neznámí, buď mír i vašim kostem,

jež v cizí půdě kdesi tiše leží!