Košuth-Faust.

O půlnoci hvězdoprázdné

Koná Košuth obřady –

Drží s duchy pekelnými

Dlouhé tajné porady.

Křídou posvěcenou táhl

Košuth kolem sebe kruh,

Aby mu až do živého

Nemoh’ sáhnouti zlý duch.

Košuth – Uherský to Faustus,

Míní ďábla použít,

Z jeho rady, z jeho síly

Chce vydatný prospěch mít;

Doufá pak přec ošiditi

Knížete lží samého –

Neb ví, že i mezi ďábly

Nemá sobě rovného.

Duch pekelný zjevil se mu:

„Fauste, Fauste, dobře máš,

Že se, ač jsi sám duch moudrý,

Příbuzného ducha ptáš.

Vše, co duše tvoje žádá,

Tajné tvé myšlénky znám,

Prospěšnou, vydatnou radu,

Žáku milý, tobě dám.

Žluté zlato, bílé stříbro

V zemské dřímá hlubině –

To by s železem pomohlo

Tvojí bídné otčině;

Avšak dá se vyvážiti

Studně zlatá, stříbrná –

Nevyvážitelnou studni

Poskytne ti rada má.

Fauste, v nového se proměň

Jana Kutnohorského,

A pak budeš pánem zdroje

Nevyvážitelného!“ –

A čert jemu ukazuje

Zrcadlo a obraz v něm –

Ha, ha, Košuth ve zrcadle

Vidí se být tiskařem. –

Zjevu toho vysvětlení

Ďábel Košuthovi dal –

Žák naslouchal s pozorností,

Šilhavě se mistr smál.

Dřív než kohout zakokrhal,

Jsou již dobří přátelé –

Košuth napsal úpis čertu,

A byl mysli veselé.

Černoboh tiskárnu zřídil,

Košuth hned se tisknout jal,

Dělal peněz miliony,

Více nežli mnohý král.

Od boku mu více nešel

Služný Mefistofeles –

A konečně na svém plášti

V zem Tureckou Fausta nes.