KOUPAJÍCÍ SE DÍVCE.

Vod stříbro svítící kdy v kruhů hru a vlnění

běl sametová noh tvých, kouzlem modelovaných,

pro ohlas skrytých milostí a slávu promění,

v mých očích slzy uvidíš, rty tvými zlíbaných.

Tu oltář ze sloni a zlata třpytu, z porfyru

by božství forem vzkazů antických byl nejtěžší

a krutou urážkou, msty hodnou finess Satyrů,

již divoké své pudy krásou v troskách potěší.

Však v tmavém blankytu bych hvězdy velké zapálil,

a stála bys jak rozevřený leknín úžasný,

jak oči kreolky, již tanec vášně unavil,

bys odlesk dala vodám zázračný a překrásný.

Tu snivý neofyt bych zázraku se poklonil,

sám ztracen ve věčnu, jež krása těla vydýchá,

pak shroucen fatem těžkou tu bych slzu vyronil,

již leknín-ty by zavřel v bělost svého kalicha.