Kousek ráje.

Pěkná krajinečka

nehornatá, hladká,

všude samé květy,

pohádka to sladká.

Závoj teplé mlhy

na snivé má tváři,

důvěrně jí slunko

z dětských očí září.

V nivy ty a divy

bystřeň perly hází,

na srdci má leknín,

kol vrbové mlází.

Důvěrno zde všecko

vrchovatou měrou,

bez bázně se ryby

honí vodou šerou.

Všecko důvěřlivo,

všecko bez obavy,

i ten štěp zas kvete

dříve holohlavý.

Bez plašení v sítí

lyska hnízdo vije,

bez nástrahy chřástal

sinou vodu pije.

Kropenatí špačci,

plni rozhovoru,

na krov domků tíhnou

k holubímu sboru.

K mlatu křepelice

spějí jako k vábci,

z dětských ruček zrnka

mlsní zobou vrabci.

Vše je krásno kolem,

luh i sad i chata;

opatruj tě Pánbůh,

pohádko má zlatá!

Opatruj tě Pánbůh,

tichá, milá, hezká,

lesy ovinutá

krajinko má česká!