KOUT DUŠE.

Jsou v duši místa odlehlá a vlahá,

pták zpívá tam, kdy všechno mrtvo kolem,

rej vážek těká nad kvetoucím stvolem,

a modrem svítí v dálku Psyché nahá.

Jdu dlouhou poutí ke tvé duši, drahá,

jdu, jakbych kráčel po strnisku holém,

jsem sedrán cestou, svědomím a bolem...

Krok vázne mi a vejíti tam váhá.

Když vše jsem vzal ti, co kdy těšilo tě,

tam jistě chvíli sníváš o samotě

svůj nedosněný, hrdě dívčí sen.

Věř, nevejdu a půjdu dál svou poutí:

jsou hroby tam, k nimž nesmím pokleknouti –

a poslední je pro mne otevřen.