KOUZELNÁ FLÉTNA.

Jsem opeřenec, nejsem pták,

však znáte snad mé jméno;

jen čtverák jsem, ne bouřlivák,

já, ptáčník Papageno.

Mne nařklo kdys tré černých dam,

že prý jsem velkým lhářem;

co mluvím, že je klam a mam,

jak bych byl novinářem;

a z trestu za mé mluvení

mi uložily mlčení?

Hm, hm, hm,

hmhmhm hm hm hmhmhm hm hm

hmhmhm hmhmhm hm.

Tré černých dam se střetlo v soud –

ó, strašlivá ty scéno!

Neb abych nemoh’ ústy hnout,

já, chudák Papageno,

hned zámeček, ach, ukrutný

mi na rtech zamčen visel!

Tak oněměl jsem přesmutný

jak zahrabaný sysel.

Pak ani pravdu, ani lež –

já nemoh’ mluvit více než:

hm hm hm

hmhmhm hm hm hmhmhm hm hm

hmhmhm hmhmhm hm.

Když zkrotl jsem, vše napravil

soud černých dam in pleno;

ač zámečku mě pozbavil,

mlč, mlč jen, Papageno!

Je hrozně přísna paní jich,

prý královna to Noci,

a krutě ztrestán, něm a tich

se bojím její moci;

prost závory, přec nemluvím;

ač pravdu vím, jen toto dím:

Hm hm hm

hmhmhm hm hm hmhmhm hm hm

hmhmhm hmhmhm hm.

Ba, královna pak z milosti

mi dala panství v léno,

kde smím si myslit vše, co chci,

já šťastný Papageno;

jen myšlenky když v obalu

jak ptáčky v kleci hlídám,

jen pískám na svou píštalu,

však pravdy nepovídám.

Tak jsem teď chlapík z chuďasa,

jen říkám: Hejsa, hopsasa!

Hm, hm, hm,

hmhmhm hm hm hmhmhm hm hm

hmhmhm hmhmhm hm.