Kouzelný zpěv.

Tatranská děvuška,

veselá a lepá –

závistí by něha

plakala do slepa.

Zpíváli, hned v luhu

drobná kvítka zkvetnou,

ptáci jako děti

do školky přiletnou.

Horečka se zdobí,

jabloň v rozkoš pučí,

a z kukle se derou

motýlkové ručí.

Liběsnící jaro,

uzavřené v Choči,

probírá peroutky

i belasí oči.

Klepe na dvéřečka:

Otevřete, zlatí,

čas už pestrou krásu

světem rozsívati!

Při takém zpívání

prchni nepohoda,

vše se rozvit musí,

všecko – i svoboda! –