Kouzla.

Jaká kouzla! Srdce sotva věří!

Jabloň přes noc žíhané má peří,

květnatými křídly vonně chvěje,

Jaký zázrak! – Neslyšíš? Vždyť pěje.

Pěje starým srdcem, výská, jásá,

vzletnout chce, pýr vonný s křídel střásá,

zvedá hlavu k nebi, do azuru;

duše má, spěš za ní, za ní, vzhůru!

Ať tě slunce zlatým prškem skropí

a v krás moři křestem věčna stopí,

abys žila v lidu svého zvěsti.

V tom jen žití spása, smír a štěstí.