Kouzlo lásky.

Co to bylo, co tě vedlo mládím

jako zkvětlým z jara stromořadím?

Odkud se to vzalo?

Čím to jenom hrálo?

Darmo upomínky v řetěz ladím.

V hocha duši to jak pramen trysklo,

o poledni to jak slunce výsklo,

až to v mysli tálo,

tak to chvatem zrálo,

až se srdce samo nad tím blahem stisklo.

Oči dvě to byly pomněnkové,

v nich svit sladký – Bože, duší slove!

plachý pohled – málo!

v duši to však psalo

steré dojmy mocné, svěží, nové...

Leta přešla – život stkal své dílo.

Všecko zašlo – jen to kouzlo zbylo.

Co ti v mládí vzalo,

v stáří zas ti dalo,

srdce cítit musilo, že žilo!

Co to bylo? – V šedinách se táži.

Měkké posud neodvyk jsem páži.

Co se na mne smálo,

tíhu stáří sňalo,

a já cítím, jak to kouzlo blaží...