Kouzlo lásky.

Zpíval jsem písně pohřební

u mladé lásky rovu,

a psal osudy života

na rakvi, na příkrovu.

„Ku věčné bídě prokletý,

k zoufalství, zatracení,

bez naděje, bez útěchy,

bez ráje, bez spasení...“

Tu z rakve příkrov upadá,

a z rakve anděl vstává,

a blahým kyna úsměvem

mi krásnou růži dává.

„„Zde vezmi růži v odplatu,

svou lásku dávám tobě v dar,

já snímám s tebe prokletí,

bys vstoupil v eden tužeb, jar.““

I zmizel duch. – Jen jeho dech

od rovu k rovu vanul

a všude sálal božský mír,

kde s křídlem lásky stanul.

A krásnou růži tisknul jsem

k chorému srdci jemně,

a nová láska k životu

se probudila ve mně.