KOUZLO PERLETI.

Z tvé mléčné bělosti hra duhy prokmitá

jak proměnlivý sen, z něhož kdes v šíru moří

kýs homérický bůh pozvolna procitá

a ještě zmámen jsa, zrak obrací vstříc zoři.

Jen v ticha hlubinách, kde ležíc ulita

se sama do sebe vždy mlčelivá noří,

skvost může sploditi nymf touha ukrytá,

jenž tajemně tak plá a jako ze snů hoří.

To jiných světů zvěsť, v nichž naznačeno pouze,

co polovědomé jen irisuje v touze

vší fantastikou vod, jimž vládne němota.

O kouzlo perleti, jež ženskosti máš něhu,

kdo moh’ by divit se, že ve pěn bílém šlehu

zasvitla z tebe kdys Venuše nahota. –