Kouzlo poledne. (I.)

Když celý kraj spí ve poledním žáru,

když holé skály v slunci zlatem hoří,

mdlý vůní leknín když se v močál boří

a vrchy v průzračnou se halí páru;

když vlny spí, jen zdá se, úběl tvarů

že nymfy spící z nich se časem noří,

když vesmír celý tone v ticha moři,

v němž cikády zpěv jest jen notou sváru:

Ó přírodo, co tkáš v své dílně tajné,

v tom tichu pod úsměvu clonou zlatou?

rci, odpočíváš v hrdém klidu matky?

Či sbíráš znova nové síly bájné,

sníc, druhá Medea, jak pomstou vzňatou

bys celý vesmír v chaos vrhla zpátky?