Kouzlo zamilování.

Jak bor, paprsek když jarní hřeje,

Břímě sněhu střásá s ramenou,

A obléká řízu zelenou,

A opojen radostí se chvěje:

Tak zábleskem tvého obličeje,

Složiv mysli tvářnosť zmračenou,

Ochotně jsem přijal zjasněnou,

Ze slasti nevěda, co se děje.

A pak, jako srnec po lesinách,

Skřivánek po modré vysosti,

Toulal jsem se rajských po krajinách,

Až jsem konečně se zpamatoval,

Poznal ve hloubi své vnitřnosti,

Že jsem, dívko! tebe – zamiloval.