KOUZLO ŽITÍ.

Tak v dlouhém průvodu a v plné síle

ku hrobu, statečni, jdou v stínu smrti,

a slunce úsměvem je provází v klín hroudy,

a země v zeleň se obléká této chvíle.

A v spleti zelených a kývajících snětí

svou jarní píseň pták si pod oblohou zpívá,

hmyz v zlatém paprsku a teplém dál se honí,

a pramen hovoří si pod kořenů spletí,

a skáče vesele a po křemenech zvoní,

a v dáli ubíhá, jak v ustavičném smíchu.

Strom cítí rozkvetlý až v kořen kouzlo žití,

pohádce tajemné naslouchá skála věků,

jdou cestou milenci jak dříve v plachém snění,

a oráč za pluhem jde, klidný jenž má zrak.

A vášně boje když dovřely, nad mrtvoly,

nad pole smrti vznes’ se skřivan do oblak.