Kov drahý v země hlubinách

Kov drahý v země hlubinách

pokojně dřímá dále,

vždyť ví, že osud k světlu jej

povolá nenadále.

A pramen v srdci skaliny

přeskrovným proudí letem,

než pravý cíl svůj pozdraví

a volně jásá světem.

Jen lidé, když v své náruči

je těsně svírá mdloba,

nesnadno věří, že jim přec

nastane skutku doba.

A jednotlivec, jenž si sám

nad osudem svým zoufá,

nad hrobem vlastním sotva již

ve spásu vlasti doufá.