KOVAČOVÁ.

Léčivý vyvěrá pramen,

lázně jen tak jako dlaň,

několik nemocných čeká tu zázrak:

odlož své berly a vstaň!

Několik záhonů s pestrými květy,

letní dny lenivé jsou,

se steskem nuda se záhony vodí,

den za dnem ospale jdou.

Dívky tři teskní tu, nad plátnem bílým

ubledlé, klopí svůj zrak,

do klína založí ruce,

v prázdno se zahledí pak.

V podvečer cymbál a housle

k životu vzbudí je jen,

o zdraví ztraceném, o lásce věrné

probouzí v srdci jich sen.