KOVÁŘ A SMRT (VIII.)

By Jaroslav Vrchlický

A brzy vřel tím celý kraj

a veselím zněl luh i háj.

Sem sjížděli se se všech stran,

že nestačila kolej cest,

z všech blízkých vsí i dálných měst.

Nad hruškou brzy rozpjat stan,

kol rostly stanů tábory,

sem přišli s věnci, s fábory

a smích zněl v různé hovory.

Ves nestačila pojmout dav,

jenž v miliony rostl hlav,

bylť zastoupen tu každý stav.

Dnem celým, nocí do dáli

třesk bubnů zněl i píšťaly,

křepčili všickni, jásali,

jak bratři se tu vítali,

klobouky, šátky lítaly!...

V ráz šumař v taneční síň louku

mládeži chutě upravil,

myslivec s pérem na klobouku,

poustevník sem se dostavil,

před tváří Smrti, jak tu stáli,

se líbali a objímali.

A přišli moudří, přišli hlupci,

a přišli plavci, přišli kupci,

a přišel zeman, přišel mnich,

i bakalář vstal od svých knih,

a přišel žoldák světem štvaný

a přišel cikán uondaný

a přišel lokaj premovaný,

a davy rostly z každé strany,

zde z každého se sešli směru,

tož od jihu i od severu.

Pak přišla země knížata

a baroni a hrabata

a prebendáři, prelati

a biskupové, opati,

na jatou Smrt se dívati

a v středu panstva, kde se vzal,

tu vzal se, jeho Milost král

a v posled papež tu zvěst slyšel,

pod vějíři z per pštrosích přišel.

Tu krasavice zemí všech!

a byl tu ruch a shon a spěch,

ves proměněna v málo dnech.

A davy rostly v příboj stálý,

kol jaté Smrti tancovaly

a v noci velké ohně plály

jak rudé moře kol a kol.

Ples zavládnul, kde dříve bol.

Kol plálo zlato, hořel nach

a zmizel děs a zmizel strach,

a mísy, číše cinkaly,

ostruhy, meče břinkaly,

zřel kostek chřest a dívčí smích,

vřel davů vír, plál panstva pych.

U vchodu stanu kovář stál,

na každého se hlasně smál,

svůj perlík rád všem ukazoval,

jak chytil Smrt, všem vypravoval.

A brzy ne juž v kožichu,

leč v zlatohlavu přepychu

na šíji zlatý řetěz měl,

pod nímž háv purpurem se tměl

a statně jed’ a statně pil

a kvasil denně ze všech sil.

A když tak vůkol šťastný hled’,

tu zdálo se mu, celý svět

že zapomněl svých dávných běd

a samou slastí ráje zkvet,

se sem pod jeho se hrušku slet’.