Kovář.

Pospěš, mistře kováři –

měsíček je v obnovu!

Kovej, kovej koníčkovi

honem podkovu.

Do červánků, do zory

musím býti přes hory

u dívčiny komory,

a nazpátek poznovu. –

Vstávej, mistře kováři!

ať mne touha nemučí –

pojď mi přibít na kolečko

novou obruči.

Jak slunéčko vyskočí,

s vozem ženich zatočí

do dvorečka v klokočí,

milou sevře v náruči! –

Mistře, mistře kováři!

Běda! Smutek veliký –

minul rok, ach, jako chvilka,

kdež mé podniky!

Byla samý smích a zpěv – –

Bože! mocný je tvůj hněv!

Kovej mistře, na rakev

ženě mojí – hřebíky!...