Kovář.

Máme chlapce kováře,

on ty koně kove,

ztratí-li kde podkovy,

ukove jim nové.

Máme chlapce kováře,

on do výhně dmýchá,

má-li ukout podkovu

nemůže kout zticha.

A kde která dívčina,

hned se z domu zvedne,

u nás není bohu dík

hluché ani jedné.

Barča, Máří, Andula,

Kačenka i Běla

všechny se jdou podívat,

co ten kovář dělá.

Ony se naň dívají

tichy jako pěna,

on jim všechněm roztopí

tváře do červena.