KOVÁŘSKÁ.

My kováři v potu tváří

Kujem rádi, kdo co dá;

Práce naše jsou kočáry,

Pluhy, šavle, hřeby v máry,

Kovadlina všecko zná.

My jak v ohni vidět duchy:

Ruchy, buchy bez odtuchy,

Kladiv hluk se rozléhá.

My kováři v ohně záři

Známe slávu, čest co pán!

Statný vojín, když zavítá,

Bujný vranník v boj co lítá,

Že chce býti okován,

Vítězné jsa pln předtuchy:

Ruchy, buchy bez odtuchy,

A vojín již obstarán.

My kováři, robotáři

Vedem také v žertu svou,

Když se kočár k nám zatáčí,

A za ním se kolo vláčí,

A paničky v blátě jdou.

Haha, jedou, přec ne suchy:

Ruchy, buchy bez odtuchy,

A dukáty vylezou.

My kováři nejsme lháři,

Řeknem-li, kdo z nás ples má;

Když milá jde, jen to prší,

Perlík skáče, jiskry srší,

Měch jde, výheň plamená;

Srdce, perlík bije v sluchy:

Ruchy, buchy bez odtuchy,

Div ten panna vykoná.