Kozák.

Ustlal ženě k odpočinku.

Chata prázdna. Čí to vina?

„Hohó, jenom neplač, synku,

pojedeme na Turčína.“

Prodal koně, koupil chleba,

potěšil se v srdci mladém.

„Turčín má jich víc, než třeba,

a ten tu by sešel hladem.“

Rozloučil se s jataganem,

zanesl i damascenku.

„Seč beztoho nedostanem,

nač rezivěť ve přístěnku?“

Hořké slzy nazpět tlače,

s oteckým se žehná stanem.

„Svět je velký! Trp, kozáče!

Kdo ví, budeš atamanem!“