Kozák.

Letí letem sokolíka

čajka po hladině,

Tatařín zle divý řádí

v žírné Ukrajině.

Hoj molodec neleká se,

Donu vlny zrývá,

na břehu ten javor starý

výstrahu mu zpívá.

Vrať se na síč ku molodcům,

milý kozačenku! –

„Javorečku srdce prahne

uzřít svou milenku.“

V záseku již plavec zahnul –

řinčí jatagany,

vychrlil břeh zrádný náhle

vrahy Bisurmany.

Hlavu chýlí javoreček –

čajka na hladině,

nedojel, ach, sokol kozák

drahé ku dívčině.