KOZINOVA.

Nad Plzní chvěje se hvězdná záře...

Jaká to píseň zní ze žaláře?

Měsíc se truchlivě oknem dívá,

Kozina v žaláři jak si zpívá –:

„Na světě tu právo není,

přečtali mi prohlášení,

když jsem hájil volnosť bratřím,

štyry zdě, ha vokno malý

za to že mi páni dali.

Že jsem hrozil pánu z Kouta,

za to rok že nosím pouta.

Že jsem chránil živnost milou,

šibenci mi staví bílou,

ha že chráním právo svatý,

huž se na ní provaz klátí –

bílej provaz, konopěnej,

budu na něm pověšenej.

Za příklad, ha na pohanu

pověsí mě na čakanu.

Budou plakat v naší chatce

děti tři tam chudý matce,

siroty tři matce vdově

slyšíš – pane na Tranově?

Budou plakat z bídy, studu,

pověšenej haž já budu.

Hu! – Jak truchlá bude sence

sirým dětem vověšence.

Zejtra huž na krev mou rudou

s Lomikarem hledět budou.

Zejtra – Bože, pravdo stará –

spatříš je i Lomikara,

dnes Tě prosím na kolenou,

ustrň se nad mojí ženou –

čtyři budou místo pěti –

nevopouštěj moje děti...

Chraň mý matky hlavu šedou,

selský bratry před zlou bědou.

Naposled pak ruce obě

s prosbou zvedám, Bože, k Tobě.

Rok a den až budu v hrobě,

Lomikara pozvi k sobě,

na stolici soudnou sedni,

hajť sem, kde chci – ke mne shlédni,

haž se vrátí dnešní doba,

před svůj soud nás postav oba – –“

V stěžejích zavrzly těžké dvéře,

žalářník přichází v ranním šeře,

ke spěchu pobízí bez pozdravu:

„Vzhůru hoj! Čas je jít na popravu!“