Kozinovo ruce.

Hdyž se, jak ji vezli, ruce hurazíly

Kozinovo soše, tý, co stojí v Hrádku,

zazdili sme si je aspoň do zdi bílý

v Houvězdě tám v jeho dvoře na památku.

Ha ty ruce íčko černají se ve zdi,

na vočích je máme, příklad chase naší,

hale ti, co z dáli na hyjtu k nám jezdí,

říkají, že tuty ruce hrozbou straší.

Jaký pa to řeči, tuto pravda není,

přijte na voračky, na pout nebo přásky,

šudýš vztahujou se ruce zez stavení

k tim, co dou k nám hyjtu, z přátelstva ha z lásky.

Hale dyby sjet chtíl svobodu vzít v novo

nám ha naší zemi – krví splatila ji –

zahrozí mu ruce nejen z Kozinovo,

hale ze všech dvorů, co jich v chodským kraji.