Kozy.

Zbodly se dvě kozy u baráku,

lají si a hrozí, záští v zraku,

bodou se, až rožky praští,

plny vzteku, plny záští.

„Osobo, tys hrubá!“ jedna vece.

„Tobě jede huba, styď se přece!“ –

„Na tobě, se stydět, řada!“

Roste rvačka, roste váda.

„Styď se! Spásla’s zelí u Pavlísků!“

„A ty petrželi, mlsný pysku.“

„Styď se! Páchneš do daleka.“

„Styď se! Dáváš žejdlík mléka.“

A je trkanice, duní čela,

až i okenice zařinčela,

sklo se sype k zemi, běda!

Vyšla bába, koště hledá.

Svárlivé dvě kozy rozehání,

bije, laje, hrozí bez ustání.

Zkrotlé pak a umoudřené

do blízkého háje žene.