KRAJ LÁSKOU ROZDĚLENÝ.

Tvoje bolest zmlkla celá

v propasti bolestí mých.

Proto když jsi odcházela,

nepoděsil mne tvůj smích.

Smutek můj, jenž s tvým se spojil,

radost tvou pak opustil.

Já se nikdy nespokojil

místem, kde dřív stál můj cíl.

Myslil jsem: tak odpočinu

v klínu tvém si na chvíli.

Sluncem, v jehož stínu hynu,

tvoje dny se zalily.

Bez lásky jsi odcházela.

Pohled můj za tebou snil:

žes’ ve mně nenáviděla

toho, jenž tě zachránil.

A kde jsme se obraceli

každý jinam, v mojím snu,

místo to krajinu dělí

ve světlo a tmu...