KRAJ voněl přesladce jak věnec na hrobě,

By Jaroslav Durych

KRAJ voněl přesladce jak věnec na hrobě,

dech spící bolesti se kouzlem písní chvěl,

květ v rose krásy své snil tklivě o tobě,

snad anděl toho dne ráj zavřít zapomněl.

Šla bílá oblaka, jas dívčí nahosti

z nich plál jak nebe z vln, šla vlna za vlnou

a skryté perly snů ti v němé radosti

vstříc z hlubin zářily tvou krásou stříbrnou.

Hvozd skvěl se jiskrami, plál dívčím mlčením,

stud touhy skryl se v plášť z hvězd neviditelných

a z tajných zrcadel, jež s těžkým zarděním

stesk lásky odkrývá, tvé krásy vyšel smích.

A do slz, které skrýt se nepodařilo,

než s očí shrnula svůj závoj královna,

tvé milosrdenství svou něhou zářilo

o Neviditelná a Všudypřítomná!

Den vtáhl do ulic a zástup vycházel,

z tmy domů páchl hrob a bída zahořklá,

z děr lidských veteší pot s krví trpce čpěl

a touha zrazená zas na svůj pohřeb šla.

Chlad bídy vyhnal z vrat i bolest zajetí,

jež tupě civěla jak zdechlá krysa z vln,

snil marně zlomený keř o svém poupěti

a s marnou tklivostí šla stáda lidských srn.

Šel den jak slepý pes a střechy chátraly,

stům oken nicoty již dávno zhasl zrak,

jen s hrůzou po světle z tmy oči pátraly

jak šlakem trefený, jenž čeká na zázrak.

A tvrdá bludiště, jež hřměla němotou,

své šero měnila v chmur nekonečný hvozd,

by mohla v jeho tmách smrt zjevit krásu tvou

a proti vzpouře dnů tvou stavět vznešenost.

Šla krása vyhnanstvím, šla šedou cizinou,

šla nahá jako stud, jak úsměv bez těla,

jenž z ráje promítl se tajnou štěrbinou,

jen duše zaslechla krok svého anděla.

Než mohla vykřiknout, z tmy zmatku zahlédla,

jak hvězda ukrývá se v tajný její skvost,

jak studem zardělá a tísní ubledlá

v tmách bludišť shasila svou tichou spanilost.

Tu z oken zakletých a z hlubin sklepení

svět vstával vzbuzený jak odlesk z hlubiny,

les rostl z kamení a v divném zjevení

zdi bídy změnily se v tiché smrčiny.

A šedou ulicí jak rajským průsekem

po mechu stříbrném šla stáda lidských srn,

třpyt věčné naděje vzplál v jasu pravěkém

a úděs bolesti jak poklad svítil z vln.