Krajánek.

Jde pšenicemi, žitem, ovsy,

jde přes úhor a přes lada,

krajánek, slyšte, přišel do vsi,

u Blocha mluví, vykládá.

Zář dávných dob prý nelze zříti

a žíti vůbec těžké je.

Tím vinen, krajánek jak dí ti,

tím vinen jed je z Judeje.

„Osvěžit nutno suchopáry

sdělením, které zajímá.

Náš velebný pán se svou Máry

– věřící, slyšte! – – v noci má!

A vůbec za ten dlouhý vandr

já poznal, kněz co za pána.

Vím, co byl papež Alexandr

a papežka co Johana.“

Sousedy řeč ta rozehřívá,

krajánek píseň zapěje.

Bloch za šenkem mu v souhlas kývá:

„Vším vinen jed je z Judeje.“