Krajánek.

Slunce zvolna k západu se kloní,

žhavě rudé jako teplá krev,

již bohatýr za svobodu roní:

velebný to umírání zjev;

hoch kýs za kloboukem s kytkou vřesu

do vsi jde, a stařec s rancem k lesu.

Krajánek to; ode mlýna k mlýnu

nese stářím rozdrolený vak;

znaven chůzí, v nočním lesa stínu

na mech sedá; přecházíť mu zrak,

slabé údy ovládla mu mdloba,

dalek mlýn a pozdní jest už doba.

Vše ty mlýnce horském na potoku,

jež jak hejno kaček rozprchlých

jevily se ondy jeho oku,

prázdny jsou, co ten se krocán zlíh'

v českém kraji, na hojný jenž chleba

parou mele, vod nemaje třeba.

Sekerníkův také v něm už není,

zámečník vše spraví napořád,

jestiť pára paní všeho mlení;

v mlýncích potočních byl jiný řád:

veselí a pověst co den nová...

nyní truchlí duše krajánkova.

Za čas krátký ještě hůře bude,

pára všecko nutí v děsný rej,

jindy v kraji klepalo to všude,

o práci a nocleh bylo hej,

radost byla z mlečů v bílém mraku –

teď mlynáři chodí v černém fraku...

Na čas žehrá kmet, jeť cesta tmavá –

s dobrou míli dalek ještě mlýn –

chor je, dál chce; sil se nedostává;

vak jej dolů táhne – těžce v klín

klesly ruce, hrud je plna vzdechů...

„E co, noc je mírná, přespím v mechu!“

Pod hlavu vak položil, hůl k boku,

na znak leh'... Tma skryla hvozd i luh –

usnul – usmál se, snad sen jej v skoku

vkouzlil v starých šaland milý ruch,

v nichž jak druhdy v mlečů pestré tísni

pohádce zas naslouchá a písni.

Či snad vesel na zanášce sedí

kolem něho mleček polní květ,

k němuž dřív – o časové vy šedí –

bez ostychu směl si přivonět?...

Však teď vzdech' – zlá ve snu přišla voda,

vstát chce, nelze, v srdci ho to bodá.

Příboj roste, proud se žene vratký,

poběsile klepe palečník,

spěchá – letí – aby nazved' kladky,

než by příval do stroje mu vnik';

srdce buší, stará hruď se chvěje –

přišel pozdě; vody divý shluk

s lopatkami do lednice spěje,

starý hřídel zastenal a puk'.

Vzdech' krajánek, bez barvy jsou líce,

zaúpěl... tvář strne... navždy ztich'. –

V poli ozvala se křepelice,

bylo k ránu; teplý zavál jih,

drozd se budil v kypré chvoje stánku,

siný východ rudnul do červánků.