Krajina duše.

– Mlčí les. –

Strom, sporé větve na hlavě,

kývá se, zvedá zdlouhavě,

ah, zdlouhavě...

Na zemi vyschlé jehličí.

Vyprchlé vůně – kdo ví, čí, –

vyprchlé dávno, dávno kdes.

– Mlčí les! –

Stezka je pustá... Neláká

pustá ta skrýš ni pytláka!

– ni pytláka! –

Noha se sklouže v jehličí,

a v písku stopy – kdo ví, čí..

Kdos šel tu dávno... včera... dnes?!

– Mlčí les! –