Krajina mythologická.

Skal srázy v sledních planou červáncích,

po stržích čilimník a kytky hlohu,

v cest koleje nasypal jasmín sníh,

fík planý s myrtami v skal used’ rohu

a přes hlavice sloupů zřícených

(chrám Venuše to byl, jak soudit mohu),

se břečtan divě rozdupaný chýlí,

ba skoro řek’ bys, před krátkou zde chvílí

že tanec hřímal Nymf a Kozonohů.

Však stafáž schází – divný cit se mísí

v to prázdno krajiny, kam oko zočí.

Jak živěji as bývalo tu kdysi,

kde vítr jen se pustou síní točí. –

Ten gobelin ve staré lázni visí

nad bassinem – ach, protřeš sobě oči

a věru čekáš, větve nízkých fíků

že ručka na něm rozhrne a v mžiku

že živá stafáž – žena, v lázeň skočí.