KRAJINA PALESTYNSKÁ.

Pláň mlčí. V dál šíř v celém okolí

jak rozházeny leží mrtvoly.

Tu kůň, tu přilba, tu meč zlámaný,

tu křivá šavle, bunčuk, turbany.

Plá nebe, hoří vzduch a celá zem

se jiskří v žáru dusném bělavém.

Je ticho. Jen pár supů na blízku

zobáky čistíc bije do písku.

Tu ze skupiny těl kdos hlavu zdvih

a vyslal pohled z očí zkalených,

kříž na prsou měl, v boku z brnění

se černavá krev slabě pramení –

V tom vedle také hlava zdvihla se

a rozhledla se kolem v úžase,

syn Arabie, oči plamenné,

sek meče šel mu středem ramene –

a sotva shledl jeden druhého,

vší zbylou silou vrh se na něho,

a v líc si bili, hrdla rdousili,

až umdleli, by znovu za chvíli

se dali v zápas. V zlosti horoucí

si v oči zatkli prsty stydnoucí. – – –

Tak smrt je našla v této pustině

i supi, když k nim přišli k hostině.