KRAJINA U HRADU RABÍ.

Prostá kytka září v okně,

z jeřabin a modřínu.

V kouzlo podvečera hledím

v sladce českou krajinu...

Šeří se. – Jdou mráčky nebem,

tmí se cesta s topoly.

Země voní čerstvým chlebem.

Ženců písně hlaholí...

Za vodou z chaloupek shluku

výš se týčí bílý hrad –

z dávna obraz! – V hradbě vozů

reka slepého zřím stát...

Chorál božích bojovníků

zní to v sluch? – Jen větru šum!

Klekání jak smírná píseň

stoupá k teskným nebesům...

V okně mém s červánky hasne

jeřabin krvavý nach.

Rabí jako přelud bílý

propadá se v mlžinách...