KRAJINA U JINDŘ. HRADCE

Rozlehlá krajina v šíř a dál,

zřel jsem ji nedávno tomu,

v úžlabí vísky, kostel, věž,

rybníky třpytné, kam pohlédneš,

skupiny stromů.

Jako bys ostrovy, oasy

v polí a lučin zřel pláni,

rozseta zeleň jich po kraji,

v hloučcích jak hovor když spřádají

pod nebes bání.

Prastaré břízy podle cest

bělavou korou svou svítí,

v dáli je černavý lesů lem,

moravské vrchy už v modravém

oparu zříti.

Když jsem tím milým krajem jel,

v slunci se usmíval sladce,

a když se po něm můj rozlít’ hled,

pyšněj se nemohli rozhlížet

pánové z Hradce.