Krajina u Lichnice.

Les plný srázů, balvanové tříště,

pod kterou šuměl horský potok v snách,

již řídnul, rostl šer a křídly sviště

nám netopýr nad hlavou znikl v tmách.

Les couvnul. Byl jak šiky vojska tmavý,

my v kotlině se octli travnaté,

jež díži podobna až v obzor mhavý

své pnula svahy vřesem bohaté.

Kol ticho. Moucha ani nebzučela,

tlak blížící se noci na vše pad',

za námi lesů hymna došuměla.

Tak teskno bylo v klínu pustých lad,

že řek' bys, kletba na něm leží jistě,

kraj pustý byl a mrtvý, nesdílný,

dvě žhavé oči plály v jednom místě –

kočárů našich rudé svítilny...