KRAJINA U VELVAR.

V kraj rozhlédni se v neobsáhlém kole,

v tom žáru srpnovém zříš samá pole!

Jen lány pšenice a žita, řípy,

v něž slunce spouští dnes své žhavé šípy.

Lem obzoru, kam viděti už není,

se chvěje v šedomodrém zamlžení,

v prach suchých cest ti noha mdle už klesá

a nikde řeky chlad ni šero lesa

a nikde hostinná tu klenba lípy...

V tvou hlavu slunce metá prudké šípy

a nikde oddechu a nikde stínu,

kol z kraje šírého vlá vlna vřelá...

Snad ani mrtvým tu, zde u kostela,

chlad podsvětí přán není v hrobů klínu.