KRAJINA V DUŠI.

Myšlének černé tlumy táhnou k lesům Zapomnění,

kde těžký, mrtvý klid vše dusí, shýbá větve k zemi;

hlas žádný smutku ticho rozlité v nich nerozruší.

Myšlének černé tlumy vpadly v lesy Zapomnění.

Ze zahrad opuštěných mdlé a stuchlé vanou vůně,

vill okna zastřená jak mrtvého přivřené zraky

ve prázdno strnule zří – z komnat pustých v chladné síně

jde v smutku závoje Stesk tichý zastřen minulého.

Jde v bílá roucha mlhy v kraj Umdlení zahaleno

ze strnulých a černých tiše lesů Zapomnění

v průvodu Noci světla bledá, hasnoucí, jež nese,

a těžké stíny její dusí každý vzlyk mé duše...