Krajina v mlze.

Zahrady voněly podzimem,

chřestivým tancem lupení.

Květiny s řapíky phthisiků

plakaly žlutými odstíny.

Plaché jdou stíny večera

po stezkách horečně zvlhčených.

Bez ptáků větve stišené

v mlhách modravých kývají.

V koutech usedlo mlčení

před zítřkem stařeckou obavou.

Květiny zvadají lítostí

před příštích vegetac nádherou.

Mlhy tu zbásnily krajinu,

visuté mosty a stěžně zřím,

hrbaté křivky tušených měst!

Ale že moře znít neslyším?