Krajina v noci.

Mdlý závoj šera nad krajinou splývá,

a stará alej opuštěna civí

do hládi jezera, v němž odpočívá

veliký měsíc stříbrný a snivý.

A v modrém světle tonou žluté nivy,

a vánek mdlý v rákosí lehce zpívá,

v daleku dřímou hvozdy zádumčivy,

a líné temno u silnice zívá.

To chvíle jest, kdy příšery se rojí,

kdy teskná duše schoulena se bojí

vykřiknout hrůzou, kterou bývá jata

na cestě, která k hostinci se stáčí,

jenž opuštěný, truchlivému spáči

otvírá svoje těžká, černá vrata.